Ostrovy Atlantiku

Pro českého kluka, začteného až po uši do dobrodružných a cestovatelských knih, není patrně nic lákavějšího a exotičtějšího než ostrovy uprostřed moří a oceánů. My, vnitrozemští suchozemci, totiž nemůžeme život na ostrovech nikdy zcela pochopit, což jim dodává tajemný nádech neznáma.

Když se pak stane, že ten český kluk vyroste v profesionálního fotografa, přírodovědce a ještě tak trochu blázna s citem pro dobrodružství, je otázka času, kdy si na ony dětské knihy rozpomene a zatouží mystické ostrovy zažít na vlastní kůži.

Island, Irsko, Velká Británie, Azory či Kanárské ostrovy. Na všech těchto kouscích pevniny ve vodách Atlantiku prožil v posledních letech některá až stěží uvěřitelná dobrodružství Petr Jan Juračka, který přichází se svou již třetí knihou, ve které naleznete jeho doposud patrně nejlepší fotografie i texty. Dočtete se o tom, jaké to bylo létat dronem nad bouřícím aktivním vulkánem na Islandu, potápět se dlouhé hodiny v ledových vodách Irska s divokou samicí delfína, málem utonout kvůli polární záři, fotografovat vorvaně nebo vystoupit na stratovulkán pnoucí se do nebes uprostřed oceánu.

Hlavním cílem, který si Petr při psaní svých knih klade, není jen pobavit čtenáře zábavným cestopisem, ale probudit v něm neodolatelnou touhu vyrazit za svým vlastním dobrodružstvím, bez ohledu na to, zda se odehraje na exotických destinacích, nebo doma na zahradě. Naše dobrodružství se totiž odehrávají zejména v hlavě a tu si s sebou nosíme všude, bez ohledu na zvolenou destinaci.

O autorovi

Petr Jan Juračka

Narodil jsem se v roce 1985 s hodně špatným zrakem. Až tak špatným, že doktoři mým rodičům tvrdili, že patrně oslepnu úplně. Když mi bylo 16 měsíců, dostal jsem na nos svoje první brejle a od té chvíle jsem je prakticky nesundal. A dokonce jsem ani neoslepl, ale naopak, užívám si naplno zasněných pohledů z okna, z vrcholků hor, skrz hledáček fotoaparátů a co je pro mě nejvíce typické – skrz mikroskop. Miluju totiž všechny typy světla, barev i tvarů.

V současné době se fotografii věnuji zejména na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde fotím pomocí světelných i elektronových mikroskopů, bezdrátově řízených blesků a časosběru. Krom těchto aktivit jsem také podlehl kouzlu rádiem řízených vrtulníků a filmu. A co je pro mě asi nejtypičtější – vše co dělám, dělám s až s naprosto fanatickým zaujetím.