Před Vánoci vydalo brněnské nakladatelství Jota další knihu, kterou řadím mezi klasickou horolezeckou beletrii. Jedná se knihu Lezci svobody s podtitulem Zlatý věk polského horolezectví.
Autorka Bernadette McDonaldová nebude horolezecké komunitě neznámá, jedná se o dlouholetou ředitelku festivalu horolezeckých filmů v Bannfu a horolezeckou publicistku. V knize, pro kterou sbírala materiál defacto desítky let, popisuje polskou horolezeckou scénu 70. a 80. let minulého století a to s důrazem na vysokohorské lezení především v Himálaji a Karákoramu. Knihou se jako červená nit vinou osudy 3 klíčových osob polského horolezectví té doby. Wandy Rutkiewiczové, Jurka Kukuczky a Wojtka Kurtyky. Dlužno dodat, že pouze Wojtek Kurtyka díky své pečlivé a opatrné povaze stále žije. Na druhou stranu Jurek je považován díky svým náročným výstupům a to především v zimě, za nejlepšího horolezce všech dob… A toto uznání se mu nepřímo dostalo i od jediného horolezce, který stihl vylézt na všech 14 osmitisícovek dříve, Reinholda Messnera. Smutný příběh Wandy je dostatečně znám a tato kniha ho jen detailně vykresluje. To postupné odcizování od ostatních, touha být v horách, stoupat na vrcholy. Osudný projekt karavana snů, který ji nakonec zabil.
Myslím, že důležitý je popis atmosféry, ducha polského horolezectví, které se tak podobalo tomu československému. Poválečné počátky horolezectví v primitivních podmínkách, kde ale vládl kamarádský duch a nadšení. První výjezdy do vyšších hor, těžké shánění peněz, výškové práce, domácí výroba materiálu a oblečení, různé kšeftíky se západními lezci. A právě díky tomto obtížím při expedicích se Poláci snažili vydat ze sebe v Himálajích vše a plánovali postupem času extrémní podniky. Prosluli hlavně náročnými zimními prvovýstupy v 80. letech, kdy ale také bohužel často v horách umírali.
V knize je zaznamenán i přerod polského horolezectví po změně režimu. S nabytou svobodu se najednou otevřel svět a možnosti. A zcela paradoxně došlo k velkému útlumu a ústupu polského horolezectví ze slávy. Mladá generace měla jiné starosti, než trénovat v Tatrách a lézt , nikdo si nechtěl brát dovolenou na půl roku, vše ovládl spěch a západní stres. Československý model se prosadil i v Polsku a ti nejslavnější lezci minulé dekády se vrhly na obchod a prodávali své cenné zkušenosti s výrobou lezeckého vybavení.
Kniha je precizně sepsanou kronikou polského výškového horolezectví, které představuje všechny zásadní osobnosti a jejich často pohnutý životní osud a končí i postupným ústupem ze slávy v 90. letech kdy se z masového sportu či životní náplně a svým způsobem i úniku z režimu stává individuální sport. Pro mne byla opravdu hodně zajímavá především pro svou paralelu s vývojem československého horolezectví. Rozhodně doporučuji všem zájemcům o historii horolezectví tuto knihu o 325 stránkách s bohatou fotografickou přílohou a podrobným rejstříkem.
Knihu můžete koupit zde.
aktivně podílí na praktické ochraně přírody a krajiny na Šumavě a v Pošumaví. Přispíváme k udržení přírodního bohatství tím, že se staráme o podmáčené orchidejové louky, svahové krátkostébelné trávníky, hořečkové louky, sázíme stromy a aleje nebo bojujeme s invazními rostlinnými druhy. Provádíme namáhavou většinou ruční práci, která je ale prospěšná nejen přírodě, ale i lidem. Navazujeme tak na činnost našich předků, kteří přírodě naslouchali, učili se od ní a především si jí vážili."
Na začátku prázdnin by mělo vyjít už 8. vydání knihy Karpatské hry od Miloslava Nevrlého. Tahle legendární knížka vznikla na začátku 80. let jako neformální průvodce po krásných rumunských horách a byla určena jen pro přátele. Kniha se samizdatově šířila a po sametové revoluci mohla konečně vyjít oficiálně ve skautském vydavatelství a to hned několikrát.