Prázdniny v Česku

0079854215_Prazdniny-v-cesku-2dCestovatel, spisovatel, dalo by se říct pábitel Ladislav Zibura musel změnit plány díky pandemii a myslím, že toho nelitoval ani on, ani čtenáři. Letos na podzim mu díky tomu vyšla novinka s příznačným názvem: Prázdniny v Česku.

U Ladislava toto putování českými luhy a háji mělo ještě jeden zásadní důvod. Pořídil si totiž ve svých dvaceti sedmi letech řidičské oprávnění a koupil nejlegračnější vozidlo v Evropě, bílý Nissan Cube. S ním pak brázdil naši krásnou zem. Autor se proplétá Českem ve veselém vozítku a potkává náhodné kolemjdoucí a zabředává do veselých a zajímavých rozhovorů. Celá dvouměsíční prázdninová cesta má přesto určitý směr a cíl. Začíná v Praze a do rodných Českých Budějovic se autor plaví proti proudu Vltavy. Dál pak pokračuje svým vozem. Tedy alespoň po tu dobu, co nissánek jezdí. Poté se musí spokojit s půjčenou fabií či dokonce na chvíli hřbetem trucovitého osla.

Na autorovi obdivuji jeho bezprostřednost s jakou oslovuje cizí “domorodce”, jeho empatii a volné těkání krajinou. Zásadně bourá mýtus o tom, že Češi jsou národem morousů, kteří se na svět neusmívají a nemají rádi cestovatele. Naopak. Zibura nám předkládá desítky úžasných, milých a přátelských lidí, kteří mu dělali nadšené průvodce v tom “jejich” koutku světa.

Sám autor na konci knihy přiznává, že při výběru cílů záměrně vynechaval velká města a obecně “proflknutá” místa, takže na Konopiště se s ním nepodíváte. Přiblíží vám naoplátku peklo na hradě Houska. Zibura se také zaměřil na historii 20. století, soužití s německou menšinou či zlovůli komunistického režimu a tak se dočtete neveselou historii jáchymovských uranových dolů nebo se dozvíte více o smutném osudu československého pohraničního opevnění před druhou světovou válkou.

Text je proložen infoboxy, takže funguje i jako průvodce a zvídavý čtenář si přijde na své a určitě zde nalezne mnoho inspirace pro své vlastní výlety. Kniha je psána vtipně, je v ní plno jemného humoru a ironie.

 

Hlavní poselství knihy je jednoduché. Naše země je krásná a najdeme zde nespočet obyčejných, a přesto nebo právě proto krásných míst a zajímavých lidských osudů. A jak v závěru konstatuje autorův kamarád, Japonec Takaši při odpovědi na otázku, co vlastně má na Česku nejraději: “Že tu nemáte zemětřesení, sopky a hurikány. To je na Česku vůbec nejlepší.”

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení