Touhy a úděl

První ženy na osmitisícovkách.

Osudy prvních žen na nejvyšších vrcholech světa pohledem Diny Štěrbové.

Na planetě Zemi máme čtrnáct horských masivů převyšujících magickou hranici 8 000 metrů nad mořem. I když k jejich vrcholům dlouho vzhlíželi převážně jen příslušníci silného pohlaví, objevila se již po druhé světové válce výjimka potvrzující, že ani ženám nejsou velehory lhostejné. Byla jí Claude Koganová, která se pokusila o vylezení Čo Oju, šesté nejvyšší hory světa, již v pionýrských letech 1954 a 1959. Bohužel na srázech své vysněné hory tragicky zahynula, což další snahy žen o podobné výkony na léta zastavilo. Zatímco mužské prvovýstupy na vrcholech koruny Himálaje byly dovršeny v šedesátých letech dvacátého století, prvními ženami na osmitisícovém vrcholu Manaslu se staly s velkým časovým odstupem až Japonky v roce 1974.

Osudy prvních žen na nejvyšších vrcholech byly často velmi složité, ba až kruté a splnění jejich osmitisícových snů vyžadovalo obrovskou energii, horolezecké mistrovství, cílevědomost, odvahu a dřinu, často ovšem i nutnost vyrovnat se s těžkou psychickou frustrací. Bohužel platí, že „osmitisícové“ touhy a sny žen byly zhusta vykoupeny nejen slzami a krví, ale opakovaně i cenou nejvyšší.

Kniha popisuje velmi čtivou a zároveň faktograficky přesnou metodou jednotlivé osmitisícovky jak z hlediska prostupnosti a výstupů ženských expedic, tak i z hlediska geografického, historického a geopolitického. Dina Štěrbová shromažďovala neúnavně a až s mravenčí pílí informace o prvních ženách na těchto horských velikánech celých patnáct let. Mnohé z aktérek osobně navštívila, některé údaje jí poskytly kamarádky nebo pozůstalí, jiné objevila v archivech. Cílem bylo přinést autentické dokumenty a současně vcítit se do tužeb a osudů všech účastnic této dvacet čtyři let trvající ženské odysey. Kromě množství jedinečných fotografií kniha obsahuje i přesné tabulky.

Jedinečná kniha o prvních ženách na nejvyšších vrcholech, na které pracovala autorka vytrvale patnáct let.

Žena patří na vrchol

Kterou osmitisícovku vylezli lidé jako první? Každý trochu znalý člověk ví, že to byli francouzští horolezci Maurice Herzog a Louis Lachenal na vrcholu Annapurny v roce 1950. Málokdo však již ví, že prvními ženami na vrcholu osmitisícovky byly teprve Japonky na Manaslu v roce 1974 a že dalších čtyřiadvacet let trvalo dovršení prvních ženských výstupů na všechny osmitisícové vrcholy naší planety. A právě na úpatí Kangchenjungy, poslední z nich, dostala Dina Štěrbová vnuknutí: „Pochopila jsem, že někdo by měl zvěčnit tuto ženskou odysseu, připomenout všechny její hrdinky, živé i mrtvé, a vytvořit jim trvalý pomník. Protože ony si to zaslouží.“ Jako červená nit se vyprávěním vine obdivuhodný, ač tragický osud Wandy Rutkiewicz. Ten je ale spravedlivě vyvážený neméně obdivuhodnými, i když méně známými osudy ostatních aktérek knihy. Všechny spojuje horolezecké mistrovství, míra vynaložené odvahy, energie, dřiny i překonávání frustrací, které splnění osmitisícových snů zákonitě přinášelo. Podle mého názoru je tato kniha první svého druhu, představuje dosud nepublikovaný, široce panoramatický pohled na ženské výškové horolezectví, vyprávěný s akcentem na osudy i charaktery prvních žen, které si dokázaly splnit osmitisícový sen.
Krystyna Palmowska, Miejsce kobiety jest na szczycie (2016)

„Himálajské úspěchy žen žily dlouho ve stínu těch mužských. Na stránkách této knihy před námi defiluje strhující historie ženského himálajismu, díky čemuž se její aktérky stávají legendami.“
Rudi Zaman, vydavatel slovinského vydání
 
„Kniha Diny Štěrbové Touhy a úděl je jedna z nejzajímavějších horolezeckých knih, kterou jsem kdy četl. Teprve teď, když byla napsaná, se ukazuje, jak moc takové dílo chybělo.“
Viki Grošelj, významný slovinský autor horolezeckých knih a horolezec